Zamiokulkas: péče, zálivka a proč žloutne

Péče o zamiokulkas ve zkratce

Zamiokulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) patří do čeledi árónovitých a pochází z východní a jihovýchodní Afriky, kde jsou běžná dlouhá období sucha. Vodu si ukládá do silného hlízovitého oddenku pod zemí a do řapíků, které jsou u báze ztluštělé. Každý výhon je ve skutečnosti jediný zpeřený list s lesklými kožovitými lístky. V bytě roste pomalu a obvykle dorůstá 60–100 cm. V obchodech ho najdete pod jménem zamiokulkas i zamioculcas, někdy také s přezdívkou „rostlina věčnosti“. Bývá považován i za rostlinu pro štěstí, a proto je oblíbeným dárkem do nové kanceláře nebo na kolaudaci.

Jak často zalévat zamiokulkas?

Chyby při zálivce jsou nejčastějším důvodem, proč zamiokulkas hyne – a skoro vždy jde o příliš mnoho vody, ne o málo. Oddenek slouží jako zásobárna vody, díky které rostlina přečká několik týdnů sucha. Když ale substrát zůstává trvale vlhký, oddenek změkne a začne hnít.

• Před každou zálivkou zkontrolujte substrát: zapíchněte do něj dřevěnou špejli až ke dnu. Když ji vytáhnete suchou a bez nalepené hlíny, je čas zalít.
• Zalévejte důkladně, dokud voda nevyteče odtokovým otvorem. Co se po 15 minutách nahromadí v podmisce nebo v obalu, vylijte.
• Stačí voda z kohoutku o pokojové teplotě. Bílé usazeniny vodního kamene na povrchu substrátu rostlině neškodí.
• Když si nejste jistí, počkejte ještě pár dní: sucho zamiokulkas přečká, přemokření ne.
• Rosení je zbytečné. Prach z listů setřete jednou za pár týdnů vlhkým hadříkem – listy se budou lesknout a dostanou víc světla.

Před dovolenou zalijte jako obvykle. Dobře zakořeněná rostlina zvládne tři až čtyři týdny bez vody a zavlažovací systém nepotřebuje. Opravdovou žízeň poznáte podle toho, že lístky povadnou nebo se začnou stáčet.

Stanoviště: světlo, ale bez poledního slunce

Nejlépe se zamiokulkasu daří v jasném nepřímém světle u východního nebo západního okna, případně metr až dva od jižního okna – tam zůstává kompaktní a pevný. Spokojí se i se severním oknem. Přímé polední slunce za sklem způsobuje světlé suché skvrny – spáleniny, které už nezmizí.

Do chodby, kanceláře nebo tmavšího bytu patří mezi nejvhodnější rostliny, protože vystačí s málem světla i s umělým osvětlením. Roste tam ale pomaleji, nové stonky bývají delší a měkčí a zalévat ho stačí ještě méně často. Aby zůstal kompaktní, přesuňte ho jednou za pár měsíců na několik týdnů blíž k oknu, nebo mu přisviťte lampou pro rostliny. V místnosti úplně bez denního světla dlouhodobě vydrží jen s lampou – co se do takových prostor hodí, najdete v článku rostliny do koupelny s oknem i bez okna.

Suchý vzduch z topení mu nevadí, místo přímo nad radiátorem ale ano: kořenový bal se tam přehřívá a substrát vysychá nerovnoměrně. Vyhněte se i studenému průvanu při zimním větrání a místům pod 15 °C. Přes léto ho můžete postavit na chráněné polostinné místo na balkoně nebo terase, pokud teplota ani v noci neklesá pod 15 °C – v českém podnebí to bývá jen v nejteplejších týdnech. Na ostřejší světlo ho zvykejte postupně a s prvním ochlazením ho vraťte dovnitř.

Jaký květináč: s otvorem, nebo obal?

Protože největším nepřítelem zamiokulkasu je přemokření, musí mít přebytečná voda vždy kam odtéct. Fungují dvě řešení:

• Květináč s odtokovým otvorem a podmiskou: rostlina roste přímo v substrátu keramického květináče, přebytečná voda odteče do podmisky, kterou po zálivce vylijete. Hodí se pro mladé rostliny, například květináč s podmiskou 14 cm.
• Obal na květináč bez otvoru: rostlina zůstává v plastovém pěstebním květináči s otvory, který stojí v keramickém obalu na květináč. Na zálivku ji vyndejte, nebo přebytečnou vodu po 15 minutách vylijte. Vrstva keramzitu vysoká 2–3 cm na dně obalu udrží dno pěstebního květináče nad hladinou vody.
• Nikdy nesázejte přímo do nádoby bez otvoru: voda se hromadí u dna a oddenek hnije, aniž byste to shora viděli.

Oddenky časem zesílí a tenké plastové květináče zdeformují, někdy je dokonce roztrhnou. Těžký kameninový obal stojí stabilně i s velkou rostlinou, která se naklání do strany. Naše obaly na květináče a velké květináče jsou uvnitř glazované, nemají odtokový otvor a pojmou rostlinu i s pěstebním květináčem – voda tak neskončí na parketách ani na parapetu.

Pravidlo pro velikost: nový květináč má být jen o 2–4 cm širší než kořenový bal. Ve zbytečně velkém květináči zůstává dlouho mokrý substrát, ke kterému kořeny vůbec nedosáhnou – a právě to zamiokulkas nesnáší.

Substrát a hnojení zamiokulkasu

Běžný substrát pro pokojové rostliny drží pro zamiokulkas příliš mnoho vody. Smíchejte substrát pro zelené rostliny v poměru 3 : 1 s hrubým pískem, perlitem nebo drobným keramzitem; funguje i substrát pro kaktusy s trochou běžného substrátu – podobně jako u sukulentů. Dobře roste i v hydroponii.

Hnojte jen v období růstu od dubna do září, zhruba jednou za čtyři týdny tekutým hnojivem pro zelené rostliny v poloviční dávce a vždy do mírně vlhkého substrátu. Od října do března hnojivo nepotřebuje. Čerstvě přesazené rostliny začněte hnojit až po šesti až osmi týdnech, protože nový substrát je předhnojený.

Přesazování zamiokulkasu: kdy a jak

Přesazujte jednou za dva až tři roky na jaře, mladé rostliny klidně každý rok. Přesadit ho je potřeba, když oddenky vyplní celý květináč a deformují jeho stěny, kořeny prorůstají odtokovým otvorem nebo substrát po zálivce nápadně rychle vysychá.

• Vezměte si rukavice – šťáva rostliny může dráždit kůži i oči.
• Dva až tři dny předem nezalévejte, kořenový bal se pak snáz uvolní. Zdeformovaný plastový květináč klidně rozstřihněte.
• Bal opatrně rozvolněte a prohlédněte oddenky: zdravé jsou pevné a světlé. Měkká hnědá místa vyřízněte čistým nožem.
• Do nového květináče s odtokovým otvorem nasypte 2–3 cm keramzitu jako drenáž a na něj trochu substrátu.
• Rostlinu zasaďte do stejné hloubky jako předtím, oddenky mají být těsně pod povrchem. Substrát doplňte, ale neutlačujte ho.
• Zalijte až po třech až sedmi dnech, aby drobná poranění oddenku a kořenů zaschla.

Podrobný návod pro všechny pokojové rostliny včetně pravidla pro velikost květináče najdete v článku přesazování rostlin krok za krokem.

Množení: dělení trsu a listové řízky

Nejrychlejší je dělení při přesazování. Velké rostliny mívají několik oddenků. Bal rozdělte rukama nebo ostrým nožem na dvě až tři části, každou s vlastním oddenkem a aspoň dvěma třemi listy, a zasaďte je zvlášť.

Trpělivost vyžadují listové řízky. Odtrhněte jednotlivé lístky nebo odřízněte celý list, nechte řezné plochy den zaschnout a řízky zapíchněte asi 2 cm hluboko do výsevního substrátu s pískem. Při teplotě aspoň 20 °C, na světle a v mírné vlhkosti se u báze po několika týdnech vytvoří malá hlízka s kořínky. Než se objeví první nový výhon, uplyne často skoro rok. Řízky můžete nechat zakořenit i ve sklenici s vodou.

Proč zamiokulkas žloutne? Příčiny a řešení

Příčina žlutých listů bývá téměř vždy u kořenů. Důležité je vědět, že zežloutlý list už nezezelená: odstřihněte ho u báze a odstraňte příčinu.

Jak zachránit přelitý zamiokulkas: vyjměte rostlinu z květináče, odstraňte mokrý substrát a kašovité hnědé části oddenků a kořenů odřízněte až do pevného světlého pletiva. Řezné plochy nechte den oschnout na vzduchu a zdravé části zasaďte do čerstvého suchého substrátu. První týden nezalévejte. Pokud je měkký celý oddenek, zbývá použít zdravé lístky jako řízky.

Je zamiokulkas jedovatý pro kočky, psy a děti?

Zamiokulkas je pro lidi, kočky i psy mírně jedovatý, protože všechny jeho části obsahují krystalky šťavelanu vápenatého. Kdo list nakousne, ucítí pálení rtů, úst a hrdla; kočky a psi reagují slintáním, dávením nebo zvracením. Pálení přichází okamžitě, takže zvíře většinou zůstane u jednoho kousnutí a vážné otravy jsou vzácné.

Přesto rostlinu postavte mimo dosah malých dětí a zvědavých zvířat, při přesazování a stříhání noste rukavice a vylévejte vodu z podmisky i obalu, aby ji nikdo nepil. Při potížích u zvířete volejte veterináře, u lidí lékaře nebo Toxikologické informační středisko.

Odrůdy: od černého ‚Raven‘ po kompaktní ‚Zenzi‘

Téměř černý ‚Raven‘ vynikne v obalu se světlou glazurou, jako je Pískový mat nebo Mléčná bílá; klasická zelená forma působí klidně v glazurách Grafit kropenatý, Uhlová černá nebo Terakota. Podobně nenáročný je mimochodem tchynin jazyk – jak o něj pečovat, se dočtete v článku tchynin jazyk: péče a správný květináč.

Časté dotazy