Řecká keramika: antické vázy, styly a techniky
Starověká řecká keramika patří k nejdůležitějším pramenům o životě v antice: vázy zobrazují bohy, hrdiny, hostiny, sport i všední den. Přečtěte si, jak se styly vyvíjely od geometrického po červenofigurový, jak se bez glazury dosáhlo lesklé černé, k čemu sloužily amfora, kratér, kylix a lékythos a kde nejkrásnější vázy uvidíte.
Řecká keramika: styly a období v přehledu
| Styl | Doba (př. n. l.) | Znaky |
|---|---|---|
| Protogeometrický | asi 1050–900 | kruhy a půlkruhy malované kružidlem, jasně členěné nádoby |
| Geometrický | asi 900–700 | pásy, meandry, kosočtverce; později schematické postavy a zvířata, například na velkých hrobových nádobách z Athén |
| Orientalizující | asi 725–625 | vlysy zvířat, bájné bytosti a rostlinné motivy podle východních vzorů; centrem byl Korint |
| Černofigurový | v Athénách asi 620–480 | černé postavy na podkladu v barvě hlíny, detaily ryté; styl vznikl v 7. století v Korintu |
| Červenofigurový | od asi 530–520 | postavy v barvě hlíny na černém podkladu, detaily malované štětcem; styl vznikl v Athénách |
| Na bílém podkladu | od konce 6. století | malba na bílém povlaku, v 5. století hlavně na hrobových lékythech |
Data jsou přibližná a styly se překrývaly: v Athénách vznikaly desítky let černofigurové i červenofigurové vázy vedle sebe. Existují dokonce „bilingvní“ vázy, které jsou na jedné straně malované černofigurově a na druhé červenofigurově.
Řeckým stylům doby železné předcházela egejská keramika doby bronzové (3. a 2. tisíciletí př. n. l.): kykladská z ostrovů v Egejském moři, mínojská z Kréty, známá malbou rostlin a mořských živočichů, a mykénská z pevninského Řecka. Tento přehled začíná až protogeometrickým stylem.
Černofigurový a červenofigurový styl: rozdíl
U černofigurové malby jsou postavy černé a pozadí má barvu hlíny, u červenofigurové je to naopak. Změna kolem let 530–520 př. n. l. byla malou revolucí:
| Znak | Černofigurový | Červenofigurový |
|---|---|---|
| Postavy | černé na červenooranžovém podkladu | červenooranžové na černém podkladu |
| Detaily | vyryté ostrým nástrojem do černé plochy | malované jemnými linkami štětcem |
| Působení | plošné, ornamentální, výrazné siluety | pohyb, anatomie, řasení šatů, první perspektivní zkratky |
| Doplňkové barvy | červená pro šaty a detaily, bílá pro pleť žen | zředěná lesklá hlinka pro jemné stínování |
| Známí mistři | Exekias, Amasidův malíř | Eufronios, Euthymides, Duris |
Rytí detailů připomíná dnešní sgrafito, při kterém se seškrabuje barevná vrstva – víc v článku Engoba a sgrafito.
Jak vznikala řecká váza
- Hlína se plavila, tedy se ve vodě zbavila kamínků a hrubých částic. Attická hlína je bohatá na železo a po výpalu má červenooranžovou barvu.
- Hrnčíř vytočil nádobu na hrnčířském kruhu; velké vázy vznikaly z několika částí, které se spojily a doplnily uchy a nožkou.
- Malíř nanášel štětcem velmi jemně plavenou železitou hlinku, které se říká lesklá hlinka nebo firnis.
- Výpal probíhal ve třech fázích: nejprve s přístupem vzduchu, pak bez vzduchu (redukce) při nejvyšší teplotě zhruba 900–950 °C, kdy celá nádoba zčernala, a nakonec znovu s přístupem vzduchu při chladnutí.
- V poslední fázi pórovitá hlína znovu zčervenala, kdežto hutně slinutá lesklá hlinka zůstala černá.
Lesklá černá tedy není glazura, ale slinutá hlína – a hrnčíři jí dosahovali bez teploměru, jen řízením ohně a přívodu vzduchu. Hrnčíř a malíř byli často různí lidé a podepisovali se zvlášť: epoiesen („vyrobil“) u hrnčíře, egrapsen („namaloval“) u malíře. Athénská čtvrť hrnčířů se jmenovala Kerameikos. Z řeckého slova keramos, hlína na výrobu nádob, pochází i české slovo keramika. Jak se liší dnešní druhy keramiky, vysvětluje článek Kamenina, pórovina, porcelán a terakota v porovnání.
Tvary řeckých váz a k čemu sloužily
| Nádoba | Tvar | Použití |
|---|---|---|
| Amfora | baňatá, úzké hrdlo, dvě ucha | skladování a převoz vína, olivového oleje a obilí; jako panathénajská amfora cena pro vítěze |
| Pelika | amfora s níže posazeným břichem | zásobnice na tekutiny |
| Kratér | široká hluboká nádoba – kalichový, zvonový, volutový nebo sloupkový | míchání vína s vodou na hostině |
| Kylix | mělká pijácká miska na nožce se dvěma uchy | pití vína na sympoziu |
| Skyfos a kantharos | hluboký pohár; kantharos s vysokými uchy | pití; kantharos je atributem Dionýsa |
| Hydrie | džbán na vodu se třemi uchy | nošení vody od studny; dvě ucha k nesení, jedno k lití |
| Oinochoé | konvice s trojlistým ústím | nalévání vína |
| Lékythos | štíhlá lahvička na olej s jedním uchem | vonný olej; lékythy na bílém podkladu jako hrobová výbava |
| Lutroforos | velmi štíhlá vysoká nádoba | voda pro svatební koupel, také hrobová nádoba |
| Pyxis | plochá dóza s víčkem | kosmetika a šperky |
| Aryballos a alabastron | malé nádobky na mast | olej pro sportovce, parfém |
Tvar sledoval účel. Na sympoziu, mužské pitce, stál kratér uprostřed místnosti a víno se z něj nabíralo do pijáckých misek. Řekové víno zásadně ředili vodou – pít ho neředěné se považovalo za barbarské.
Co zobrazují řecké vázy
- mýty a hrdiny: Hérakla, trójskou válku, Odysseovy cesty
- bohy, oběti a slavnosti
- sport a soutěže, hlavně na panathénajských amforách, které se plné olivového oleje dávaly vítězům her v Athénách – ještě ve 4. století se malovaly černofigurově
- hostiny, hudbu a tanec
- všední den: školu, ženy u studny, přípravy svatby, řemeslníky v dílně
Díky signaturám známe jména mnoha mistrů. Proslulá je Exekiova amfora s Achilleem a Aiantem při deskové hře (kolem let 540–530 př. n. l.); jeho miska s Dionýsem a vinnou révou na stěžni lodi je k vidění v Mnichově.
Kde řecké vázy vidět
- Vídeň: Uměleckohistorické muzeum s rozsáhlou antickou sbírkou.
- Mnichov: Státní antické sbírky – jedna z nejvýznamnějších sbírek váz na světě, včetně Exekiovy misky s Dionýsem.
- Berlín: Antická sbírka ve Starém muzeu na Muzejním ostrově.
- Basilej: Antické muzeum s velkou sbírkou řecké keramiky.
- Paříž, Londýn a Athény: Louvre, Britské muzeum a Národní archeologické muzeum.
Menší soubory antické keramiky mají i některé české sbírky; co je právě vystaveno, ověřte na webu muzeí. Další tipy na výlety za keramikou a porcelánem najdete v článku Muzea keramiky a porcelánu. Kdo potřebuje podrobnosti do školy nebo ke studiu, najde odborné publikace o antické keramice v knihovnách a v repozitářích českých univerzit.
Originál, nebo replika?
Antické originály jsou archeologickým kulturním dědictvím. Obchod s nimi upravují zákony o ochraně kulturních statků a seriózní prodejci a aukční síně doloží úplnou historii vlastnictví (provenienci). Pokud chybí, buďte opatrní. Do bytu jsou lepší volbou repliky z muzejních obchodů a volně inspirované tvary – připomenou styl, aniž by vyvolávaly otázky po původu.
Řecké tvary v dnešním bydlení
Mnoho antických tvarů je aktuálních i po 2500 letech: amfora se štíhlým hrdlem, baňatá konvice, plochá mísa na nožce. Kdo chce styl připomenout, aniž by doma stavěl muzeum, vsadí na několik prvků:
- váza ve tvaru amfory s olivovými větvičkami, eukalyptem nebo suchými travinami
- barvy vázové malby: terakota, černá a lomená bílá
- meandr na běhounu, polštáři nebo rámu obrazu
- plochá mísa na nožce na ovoce jako moderní kylix
Hodí se váza amfora 32 cm v Mléčné bílé nebo Terakotě a mísa na ovoce s nožkou 26 cm. Jaká váza se hodí ke kterým květinám, radí článek Jak vybrat vázu.
Vázy v klasických tvarech: amfora, lahev i koule.
Prohlédnout vázyČasté dotazy
Jaký je rozdíl mezi černofigurovou a červenofigurovou malbou?
Černofigurová: černé postavy na podkladu v barvě hlíny, detaily vyryté. Červenofigurová: postavy v barvě hlíny na černém podkladu, detaily malované štětcem – díky tomu působí těla a pohyb živěji.
Jak Řekové dosáhli černé barvy na vázách?
Jemnou železitou hlinkou a výpalem ve třech fázích: oxidace, redukce a znovu oxidace. Slinutá hlinka zůstala černá, zbytek hlíny znovu zčervenal.
Jaké styly řecké keramiky existují?
Protogeometrický, geometrický, orientalizující, černofigurový, červenofigurový a styl na bílém podkladu – zhruba od roku 1050 př. n. l. do helénistické doby.
K čemu sloužil kratér?
K míchání vína s vodou na sympoziu. Z kratéru se zředěné víno nabíralo do pijáckých misek.
Co je kylix?
Mělká pijácká miska na nožce se dvěma vodorovnými uchy, ze které se na hostinách pilo víno.
K čemu se používala amfora?
Ke skladování a převozu vína, olivového oleje a obilí. Malované panathénajské amfory s olivovým olejem dostávali vítězové her v Athénách.
Co je lékythos?
Štíhlá lahvička na olej s jedním uchem. Lékythy na bílém podkladu se v 5. století př. n. l. dávaly do hrobů.
Odkud pochází slovo keramika?
Z řeckého keramos, hlína na výrobu nádob. Athénská čtvrť hrnčířů se jmenovala Kerameikos.
Vázy v klasických tvarech – od amfory po kulatou vázu.
Prohlédnout vázy
