Japonská keramika: styly, místa a nádoby (raku, hagi, bizen, šino)

Krátká historie japonské keramiky

Nejstarší střepy kultury Džómon jsou staré zhruba 16 000 let a patří k nejstarším hliněným nádobám na světě. Název Džómon znamená „provazcový vzor“ – podle otisků šňůr na povrchu nádob. V období Kofun přišly z Korejského poloostrova hrnčířský kruh a tunelová pec anagama; od 5. století díky nim vznikala vysoko pálená šedá kamenina sue. Ve středověku se zformovala keramická centra, kterým se dnes říká „šest starých pecí“.

V 16. století změnil vkus čajový obřad: čajoví mistři si začali víc cenit prostých, mírně nepravidelných misek než bezchybného porcelánu dováženého z Číny. Na přelomu 16. a 17. století vzniklo raku v Kjótu a styly šino a oribe v oblasti Mino. Na počátku 17. století – podle tradice v roce 1616 – se u Arity na ostrově Kjúšú našel porcelánový kámen. Japonský porcelán vyvážela Nizozemská Východoindická společnost od roku 1659 ve velkém do Evropy a podle přístavu, odkud se odvážel, se mu začalo říkat imari. Evropské manufaktury včetně míšeňské porcelánky pak v 18. století napodobovaly dekory imari a kakiemon.

Ve 20. století postavilo prosté užitkové nádobí do popředí hnutí mingei. Jeho zakladatelem byl filozof Janagi Sóecu, k nejznámějším keramikům hnutí patřil Hamada Šódži, který se usadil v Mašiku severně od Tokia. Japonsky se keramice říká jakimono, doslova „pálené věci“ – proto mají mnohé styly v názvu příponu -jaki, například bizen-jaki nebo hagi-jaki.

Nejdůležitější styly a místa v přehledu

Bizen, Šigaraki, Seto, Ečizen, Tanba a Tokoname tvoří „šest starých pecí“ (rokkojó) – keramická centra, kde se bez přerušení pracuje od středověku. Mezi milovníky čaje dodnes platí pořadí „iči raku, ni hagi, san karacu“: první raku, druhé hagi, třetí karacu. Jde o tři styly čajových misek, kterých si znalci cení nejvíc.

Japonské techniky výpalu: anagama, noborigama a raku

Kdo hledá „japonskou techniku výpalu“, má obvykle na mysli raku. Japonskou keramiku ale formovaly hlavně tři způsoby výpalu a každý dává úplně jiný povrch.

Všem třem postupům je společné, že výsledek spoluvytváří oheň: nálet popela, tah plamene a kouř dělají z každého kusu originál. Jak raku přesně funguje a proč jsou raku misky spíš umělecké předměty než nádobí na každý den, vysvětluje článek Raku keramika. Přehled glazur, jako jsou seladon a tenmoku, najdete v článku Druhy glazur.

Japonské nádoby a jejich názvy

Japonské prostírání se málokdy skládá z jednotné soupravy. Na stole stojí vedle sebe různé tvary, barvy a povrchy a pohromadě je drží klidná barevná paleta. Funguje to i u evropského stolu: jak sladit kusy z různých řad, ukazuje článek Jak kombinovat nádobí. Jak se v čawanu připravuje matcha, popisuje návod Jak připravit matchu.

Jak servírovat po japonsku

Klasické domácí jídlo se řídí zásadou ičidžú sansai – „jedna polévka, tři přílohy“ –, k tomu rýže a nakládaná zelenina. Pro prostírání platí několik jednoduchých pravidel:

• Každý pokrm má vlastní nádobu: misku na rýži, misku na polévku, talíř na rybu nebo maso a mističky na zeleninu a nakládané přílohy.
• Rýže stojí vlevo vpředu, miso polévka vpravo vpředu, hlavní jídlo vzadu vpravo, přílohy vzadu vlevo nebo uprostřed.
• Hůlky leží napříč před miskami na podložce hašioki, špičkami doleva.
• Tvary a povrchy se mohou střídat – kulatý vedle hranatého, matný vedle lesklého –, barevná paleta ale zůstává klidná.
• Volný prostor patří ke kompozici: talíře a misky se neplní až po okraj.
• Nádobí se řídí ročním obdobím: v létě světlé a lehké, klidně i sklo, v zimě tmavší silnostěnná keramika, která drží teplo.

Hodí se k tomu misky a mističky v několika velikostech, mističky na sójovou omáčku a miska na ramen o objemu 900 ml na nudlové polévky. Recepty najdete v článcích Sushi doma a Ramen doma.

Keramika a čajový obřad: ideál prostoty

Čajový obřad (čanoju, také sadó) ovlivnil japonský vkus v keramice víc než kterákoli jiná tradice. Čajový mistr Sen no Rikjú (1522–1591) dával přednost prostým, mírně nepravidelným miskám s viditelnými stopami ruky a ohně. První raku misky pro něj vytvářel výrobce střešních tašek Čódžiró. S tímto postojem je spojená estetika wabi-sabi, v níž mají nedokonalost a stopy času svou hodnotu. Cenné misky se proto po rozbití nevyhazují, ale opravují se lakem uruši a zlatem (kintsugi). Víc se dočtete v článcích Wabi-sabi v bytě i na stole a Čajový obřad doma.

Jak pečovat o japonskou keramiku

• Neglazovaná kamenina, jako je bizen nebo šigaraki, a pórovité glazury typu hagi nasávají vodu, tuk i pachy. Před použitím je krátce ponořte do vody, po použití je umyjte ručně a před uložením do skříňky je nechte úplně vyschnout – jinak hrozí plíseň a zápach.
• Raku má pórovitý střep a je citlivé na změny teploty. Raku misky myjte jen ručně a používejte je spíš příležitostně nebo jako dekoraci.
• Porcelán z Arity a glazovaná kamenina bývají odolné. Kusy se zlatem nebo s malbou na glazuru (imari, kutani) do mikrovlnné trouby nepatří a je lepší je mýt ručně.
• Kusy opravené metodou kintsugi myjte jen ručně ve vlažné vodě, nenamáčejte je a nikdy je nedávejte do myčky ani do mikrovlnky.
• Cenné sběratelské kusy myjte vždy ručně, i kdyby technicky do myčky mohly.

Pro nádobí z husté glazované kameniny na každý den platí běžná pravidla; ta nejdůležitější shrnuje stránka Péče o keramiku a porcelán.

Jak poznat a vybrat keramiku v japonském stylu

• hrnky bez ucha (yunomi) a misky místo šálku s podšálkem
• zemité, živé glazury: grafitová, rezavá, seladonová, mléčně bílá nebo popelová
• neglazovaná nožka, na které je vidět střep
• stékání glazury a okraj glazury, který nesahá úplně dolů
• tlumené barvy, které ladí i bez jednotného dekoru
• u originálů razítko pece nebo dílny na dně a popsaná dřevěná krabička (tomobako)
• u běžného zboží z Japonska nálepka nebo razítko se zemí původu (anglicky „Japan“)

Japonské originály ze známých dílen jsou drahé a často jde o sběratelské kusy. Užitkové nádobí a porcelán z Japonska prodávají v Česku specializované obchody s japonským nádobím a obchody s čajem; před koupí se zeptejte, zda kus snese myčku a mikrovlnnou troubu. Na každý den se hodí i keramika, která se Japonskem jen inspiruje: hrnek bez ucha yunomi o objemu 250 ml, miska na matchu (čawan) o průměru 12 cm nebo sada čtyř čajových misek Mlha. Všechny tři jsou z husté kameniny a ručně glazované, lze je mýt v myčce a použít v mikrovlnné troubě. Každý kus má vlastní průběh glazury.

Japonskou keramiku můžete obdivovat i v Česku – ve sbírkách ji mají například Národní galerie Praha a Náprstkovo muzeum. Co je právě vystaveno, si ověřte na jejich webu. Čawany a misky od současných keramiků se dají koupit i na hrnčířských trzích.

Časté dotazy