Habánská keramika: historie, dekory a jak ji poznat

Kdo byli Habáni

Habáni patřili k novokřtěncům – protestantskému hnutí, které odmítalo křest dětí i válku a jehož moravská větev vyznávala společné vlastnictví majetku. Podle jednoho z vůdců, Jakoba Huttera, se jim říká také hutterité. Od konce 20. let 16. století přicházeli na jižní Moravu z Tyrolska, Švýcarska a jižního Německa, kde jim hrozilo pronásledování. Útočiště jim poskytla tolerantní moravská šlechta, která si cenila jejich pracovitosti.

Žili ve velkých společných hospodářstvích, takzvaných habánských dvorech, kde pod jednou střechou bydlely desítky až stovky lidí. Proslavili se jako řemeslníci – hrnčíři, nožíři, kováři nebo tesaři – i jako lékaři a jejich výrobky kupovala také šlechta. Původ jména Habáni není jistý; jeden z výkladů ho odvozuje od německého slova pro domácnost (Haushaben).

Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře museli Habáni v roce 1622 Moravu opustit. Většina odešla do Horních Uher, na dnešní západní Slovensko, kde už měla své dvory, a do Sedmihradska. V 18. století byli násilně převáděni na katolickou víru. Mnozí zůstali a splynuli s místními obyvateli, malá skupina ale odešla přes Valašsko na Ukrajinu a odtud v 19. století do Severní Ameriky. Jejich potomci, hutterité, žijí dodnes hlavně v Kanadě a USA.

Habánská keramika a fajáns: co to je

Fajáns je hrnčina – pórovitý, nažloutle nebo načervenale pálený střep – pokrytá krycí bílou cínovou glazurou, na kterou se maluje barvami z oxidů kovů. Habáni tuto techniku, navazující na italskou majoliku, rozvinuli na Moravě od konce 16. století a jejich výrobky se staly vyhledávaným zbožím. Užívá se pro ni název habánská fajáns, habánská majolika nebo prostě habánská keramika.

Habánská fajáns se malovala čtyřmi vysokožárnými barvami: kobaltovou modří, měďnatou zelení, antimonovou žlutí a manganovou fialovou až hnědou. Podklad je bílý, někdy tónovaný domodra. Typické jsou stylizované květy, listy a úponky rozložené s velkým citem pro plochu; starší kusy se drží hlavně rostlinného ornamentu, figurální výjevy a zvířata se objevují až později. Mnohé kusy nesou letopočet, což pomáhá s datací. Rostlinnému dekoru se říká habánský ornament a dodnes inspiruje i současné návrháře užitných předmětů.

Typické tvary a dekory

Po odchodu z Moravy pokračovala výroba na západním Slovensku. V 18. století přecházeli habánští keramici i do manufaktur – nejznámější je holíčská, založená v roce 1743 – a jejich tradice žila dál v takzvané posthabánské fajánsi. Na ni navazuje lidová majolika ze slovenské Modry. Ohlas habánské tradice najdete i v lidové keramice Slovácka – víc v článku Česká lidová keramika.

Jak fajáns vzniká: cínová glazura a malba

• Z hlíny se vytvaruje nádoba, vysuší se a vypálí zhruba při 800–900 °C (přežah). Střep zůstává pórovitý.
• Kus se ponoří do cínové glazury nebo se jí polije. Historicky šlo o olovnatou glazuru, kterou oxid cínu zbarvil doběla a udělal neprůhlednou.
• Na zaschlou, ale nevypálenou glazuru se maluje štětcem. Glazura barvu okamžitě vsákne – opravy skoro nejdou a každý tah musí sedět.
• Při ostrém výpalu kolem 900–1100 °C se glazura roztaví a barvy se s ní spojí.
• Pro lustr nebo muflové barvy následuje ještě další výpal při nižší teplotě.

Levnější obdobou byla takzvaná mezza-majolika, u které místo drahé cínové glazury sloužila jako bílý podklad pro malbu světlá engoba pod průhlednou glazurou. Jak se s engobami pracuje dnes, ukazuje článek Engoba a sgrafito.

Majolika, fajáns a delftská keramika v porovnání

Majolika, fajáns a delftská keramika jsou tedy sourozenci – cínem glazovaná hrnčina, pojmenovaná podle země a doby. Viktoriánská „majolika“ je technicky něco jiného: barevné olovnaté glazury leží přímo na střepu, bez bílé cínové vrstvy. Název majolika se nejspíš odvozuje od Mallorky, přes kterou se do Itálie dovážela španělská lustrová keramika; fajáns dostala jméno podle italské Faenzy.

Jak poznat habánskou fajáns

U habánské fajánse pomáhá i celkový charakter: čtyři vysokožárné barvy na bílém nebo namodralém podkladu, rostlinný ornament s velkými plochami bílé a letopočty v dekoru. Pozor na novodobé repliky a suvenýry v „habánském stylu“ – bývají pravidelnější, mají ostřejší linky a glazuru bez stop stáří. Jistotu dá jen odborník z muzea nebo aukční síně. Obecně o značkách píše článek Značky na porcelánu, o rozdílu materiálů článek Rozdíl mezi keramikou a porcelánem.

Kde habánskou keramiku vidět

Ukázky habánské fajánse najdete ve sbírkách muzeí užitého umění i regionálních muzeí na jižní Moravě, rozsáhlé soubory mají také muzea na Slovensku. Co je právě vystaveno, si před cestou ověřte na webu muzea. Na Habány dodnes upomínají i stavby: habánské dvory ve Velkých Levárech a v Sobotišti na západním Slovensku nebo Habánské sklepy ve Velkých Bílovicích. Další tipy na výlety najdete v článku Muzea keramiky a porcelánu v Česku. Kdo chce téma prostudovat do hloubky, najde odborné knihy i závěrečné práce studentů v knihovnách a v univerzitních repozitářích – hledejte heslo „habánská fajáns“.

Péče o starou fajáns a majoliku

• Myjte jen ručně ve vlažné vodě s trochou jemného saponátu a nenamáčejte – přes oťuky by voda vnikla do pórovitého střepu.
• Nedávejte ji do myčky ani do mikrovlnné trouby a chraňte ji před teplotním šokem.
• Staré kusy nepoužívejte na jídlo: historické cínové glazury jsou olovnaté a kyselé potraviny z nich mohou olovo uvolňovat.
• Talíře věšte na polstrované držáky a háčky pravidelně kontrolujte.
• Větší poškození svěřte restaurátorovi.

U nové majoliky nebo fajánse na stůl se vždy ptejte, zda je výslovně vhodná pro styk s potravinami. Podrobnosti o limitech najdete v článku Olovo a kadmium v keramice.

Modrobílý vzhled na každý den

Kdo má rád modrou a bílou z habánské fajánse a delftské keramiky, ale potřebuje odolné nádobí, může kombinovat Mléčnou bílou s Kobaltovou modří – třeba talíře v Mléčné bílé s mělkým talířem Fjord 28 cm v Kobaltové modři. Naše kameninové nádobí není fajáns ani majolika: je hutné, s nasákavostí pod 1 %, a lze ho mýt v myčce a použít v mikrovlnné troubě. Na zeď se hodí nástěnný talíř 28 cm v Kobaltové modři a sada čtyř dekorativních kachlí v Mléčné bílé; jak talíře na stěně rozmístit, radí článek Talíře na zeď.

Časté dotazy