Česká lidová keramika: chodská, kolovečská, tupeská a další

Co je lidová keramika?

Lidovou keramikou se označuje nádobí a drobné předměty, které pro venkovské a maloměstské domácnosti vyráběli místní hrnčíři. Šlo hlavně o věci na každý den: hrnce na vaření a na zásoby, mísy, talíře, džbány, pekáče a formy na pečení. Nejvíc dochovaných kusů pochází z 18. a 19. století, kdy měla skoro každá oblast vlastní tvary a vlastní způsob zdobení.

Materiálem byla většinou hrnčina – keramika z obyčejné hlíny, která se při výpalu kolem 900–1000 °C zbarví dočervena až dohněda a zůstane pórovitá. Nepropustnost a lesk jí dodávala poleva, tedy glazura, tradičně olovnatá. Dekor vznikal barevnými hlinkami (engobami), rytím a malováním. Na Slovácku a na sousedním západním Slovensku navíc působila tradice habánské fajánse, tedy keramiky malované na bílou cínovou glazuru.

Od 2. poloviny 19. století vytlačovalo hrnčinu z kuchyní levnější tovární zboží – kamenina, porcelán a smaltované nádobí – a mnoho dílen zaniklo. Ve 20. století se lidová keramika proměnila v dekoraci, sběratelský artikl a suvenýr; po roce 1945 tradiční výrobu podporovalo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV). Na některých místech tradici dodnes udržují rodinné dílny, které prodávají hlavně na jarmarcích a hrnčířských trzích.

Jak se lidová keramika zdobila

Nejtypičtějším nástrojem českého a moravského hrnčíře byla kukačka. Linka z ní zůstává po výpalu mírně vystouplá a pod průhlednou polevou svítí. Kukačkou se malovaly dodnes oblíbené motivy – tulipány, karafiáty, srdíčka, ptáčci, vlnovky a tečkované kvítky. Jak se s engobou pracuje dnes, popisuje článek Engoba a sgrafito.

Centra lidové keramiky v Čechách a na Moravě

Chodská a kolovečská keramika

Chodsko na Domažlicku patří k nejvýraznějším národopisným regionům v Čechách – má vlastní kroj, dudáckou muziku i Chodské slavnosti. Patří k němu také hrnčířství. Nejznámější je kolovečská keramika, pojmenovaná podle Kolovče, malého města na Domažlicku, kde se hrnčířské řemeslo udrželo až do současnosti. Pro chodskou keramiku je typické bohaté malování kukačkou na tmavém i světlém podkladu: květy, úponky, srdíčka a ptáčci na talířích, džbánech, hrncích a mísách. O lidové kultuře Chodska vypráví Muzeum Chodska v Domažlicích.

Tupeská keramika a Slovácko

Tupesy u Uherského Hradiště jsou známé hrnčířskou tradicí – tupeskou keramikou. Typický je pro ni rostlinný ornament na mísách, talířích a džbánech. V obci ji připomíná Muzeum tupeské keramiky, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet i práci s hlínou. Bohaté sbírky lidové kultury Slovácka má Slovácké muzeum v Uherském Hradišti a o lidové kultuře jihovýchodní Moravy vypráví také Národní ústav lidové kultury ve Strážnici se svým skanzenem.

Kunštát a loštické poháry

Kunštát na Blanensku je hrnčířským městečkem s dlouhou tradicí. Každý rok v září se tu koná hrnčířský jarmark, který se označuje za největší tržiště s keramikou na Moravě. Kdo hledá kusy přímo od hrnčířů, má tu na jednom místě velký výběr.

Loštice na Šumpersku proslavily loštické poháry – pozdně středověké poháry z vysoko pálené hlíny s typickým bublinatým, puchýřkatým povrchem, který vznikal při výpalu. Rozvážely se daleko za hranice Moravy a dnes patří k nejznámějším dokladům středověkého hrnčířství v českých zemích.

Hrnčířská tradice ve středních a jižních Čechách

V Berouně připomíná místní hrnčířskou tradici Muzeum berounské keramiky. Dnes je město známé hlavně hrnčířskými trhy – víc o nich v článku Hrnčířské trhy v Česku. Dlouhou hrnčířskou tradici má i Kostelec nad Černými lesy, kde se pořádá Keramický den. V jižních Čechách je s keramikou spojená Bechyně s keramickou školou a Mezinárodním muzeem keramiky.

Typické nádoby lidové keramiky

Na venkově se často jedlo společně z jedné mísy a malované talíře sloužily spíš jako ozdoba. Mnohé kusy navíc nesou nápisy, jména a letopočty, které jsou dnes cenným vodítkem pro dataci.

Jak poznat starou lidovou keramiku

• Opotřebení: skutečné ošoupání je na nožce, okraji a uchu, ne rovnoměrně po celé ploše.
• Střep: na odštípnutém místě je vidět měkčí, pórovitá hrnčina červené až okrové barvy; tvrdý bílý střep ukazuje spíš na novější tovární zboží.
• Poleva: stará olovnatá poleva bývá sklovitě lesklá, se sítí jemných prasklin a místy odprýskaná.
• Dekor: linky kukačkou jsou mírně vystouplé a nepravidelné; zcela stejné motivy nebo obtisky prozrazují sériovou výrobu.
• Nápisy a letopočty: pomáhají s datací, letopočet ale může být i pozdějším přípiskem nebo napodobeninou.
• Značky: staré kusy se většinou nesignovaly, razítko dílny na dně se objevuje spíš u novějšího zboží.

Spolehlivou dataci a hodnotu určí jen odborník – obraťte se na regionální muzeum nebo aukční síň. Jak číst značky na dně, vysvětluje článek Značky na porcelánu.

Lidová keramika v kuchyni: na co si dát pozor

Tradiční polevy byly olovnaté. Ze starých kusů se může olovo uvolňovat, zvlášť do kyselých jídel, jako jsou nakládaná zelenina, ovocné šťávy nebo víno. Staré hrnce, mísy a džbány proto používejte jen jako dekoraci. U nové keramiky z jarmarku se zeptejte, zda je glazura bezolovnatá a vhodná pro styk s potravinami a zda kus snese myčku a troubu. Hrnčina je pórovitější než kamenina, a proto citlivější na mráz i na prudké změny teploty. Podrobnosti najdete v článcích Olovo a kadmium v keramice a Druhy keramiky v porovnání.

Kde lidovou keramiku vidět a koupit

• Muzeum tupeské keramiky v Tupesích – místní tradice i možnost vyzkoušet si práci s hlínou
• Slovácké muzeum v Uherském Hradišti a Národní ústav lidové kultury ve Strážnici – lidová kultura jihovýchodní Moravy
• Moravská galerie v Brně – lidovou keramiku má ve sbírkách a představuje ji na výstavách
• Muzeum Vyškovska ve Vyškově – expozice vyškovské lidové keramiky
• Muzeum Chodska v Domažlicích – lidová kultura Chodska
• Muzeum berounské keramiky v Berouně
• Muzeum starých tisků a lidové keramiky ve Štramberku
• hrnčířské jarmarky a trhy – v září v Kunštátě, dále v Berouně a na mnoha dalších místech

Termíny trhů shrnuje článek Hrnčířské trhy v Česku, další tipy na výlety najdete v článku Muzea keramiky a porcelánu v Česku. Otevírací doby muzeí se mění, proto si je před cestou ověřte na jejich webu. Kdo chce jít do hloubky, najde odborné publikace o lidové keramice jednotlivých regionů v knihovnách a muzejních prodejnách, starší tituly, jako je kniha Karla Černohorského „Moravská lidová keramika“ z roku 1941, i v antikvariátech; s hledáním literatury pomůže i služba Ptejte se knihovny.

Lidový motiv a nádobí na každý den

Lidová keramika je krásná, ale stará hrnčina se do myčky nehodí. Na každý den můžete jeden malovaný talíř na zdi nebo džbán z jarmarku doplnit jednobarevným nádobím v zemitých tónech. Naše výrobky nejsou lidová keramika: vznikají z kropenaté kameniny, druhý výpal končí při 1250 °C a glazury jsou bezolovnaté. Nádobí lze mýt v myčce. K lidovým kusům ladí třeba džbánek Háj 600 ml v Rezavé hnědé, hrnek Háj 250 ml v Šalvějové zelené nebo jednobarevný nástěnný talíř 28 cm v Kobaltové modři.

Časté dotazy