Olovo a kadmium v keramice: je nádobí bezpečné?

Odkud se olovo a kadmium v keramice berou

Sloučeniny olova se do glazur přidávaly po staletí: snižují teplotu tavení a dávají hladký, lesklý povrch se zářivými barvami. Sloučeniny kadmia zase dodávají sytě červené, oranžové a žluté odstíny. Když je glazura dobře složená a správně vypálená, tyto látky z velké části pevně váže. Když je vypálená při příliš nízké teplotě, špatně namíchaná, opotřebovaná nebo popraskaná, mohou olovo a kadmium přecházet do jídla – zejména do kyselého a horkého.

Olovo i kadmium patří mezi těžké kovy a oba škodí zdraví. Olovo poškozuje hlavně nervovou soustavu, zvlášť u malých dětí a v těhotenství, a ukládá se v kostech. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v roce 2010 dospěl k závěru, že u olova nelze stanovit hranici příjmu, pod kterou by byl bezpečný. Kadmium zatěžuje hlavně ledviny a tělo ho vylučuje jen velmi pomalu. Základní informace o olovu shrnuje leták Státního zdravotního ústavu „Olovo: co je třeba vědět“.

Jaké limity platí v EU a v Česku

Pro keramické nádobí, které přichází do styku s potravinami, platí v celé EU směrnice 84/500/EHS, doplněná směrnicí 2005/31/ES. V Česku jsou její požadavky převzaté do vyhlášky č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy. Zkouší se, kolik kovu nádoba uvolní: naplní se čtyřprocentní kyselinou octovou, nechá se 24 hodin stát při 22 °C a pak se v roztoku změří obsah olova a kadmia.

Od doplnění směrnicí 2005/31/ES musí keramiku určenou pro styk s potravinami na všech stupních obchodu až po maloobchod provázet písemné prohlášení o shodě, ve kterém výrobce nebo prodejce usazený v EU potvrzuje dodržení limitů.

Dobré vědět: tyto limity v jádru pocházejí z roku 1984 a odborníci je považují za zastaralé. Na úrovni EU se už několik let připravuje jejich výrazné zpřísnění; zda a od kdy nové limity platí, ověříte na webu Evropské komise nebo Státního zdravotního ústavu. Některé státy mezitím chystají nebo zavádějí přísnější národní pravidla, například Nizozemsko. Směr je jasný: požadavky na nádobí se budou spíš zpřísňovat.

Symbol skleničky a vidličky a nápis „bez olova“

Symbol skleničky a vidličky ukazuje, že je předmět určený pro styk s potravinami. Talíře a hrnky ho nést nemusí, protože jejich účel je zřejmý – limity pro ně ale platí stejně. Jinak je to u dekorativní keramiky: když na kusu stojí „není určeno pro styk s potravinami“, „pouze k dekoraci“ nebo „Decorative only“, jeho glazura nemusí splňovat limity pro nádobí. Z takových misek, džbánů nebo váz nejezte a nepijte.

I u nápisu „bez olova“ nebo „lead free“ se vyplatí zbystřit: neříká nic o kadmiu a i bezolovnatá glazura musí být správně vypálená, aby byla stabilní. Co znamenají ostatní značky na dně talířů a hrnků, vysvětluje článek symboly na nádobí.

Které nádobí si prohlédnout pozorněji

Craquelé, tedy jemné trhlinky v glazuře, a opotřebovaná místa zvětšují plochu, ze které se mohou látky uvolňovat. Jak praskliny poznat, popisuje článek proč keramika praská. U efektních glazur a u keramiky raku buďte obzvlášť opatrní – víc v článku raku keramika a jídlo.

Jak riziko v běžném životě snížit

• Kyselé potraviny, jako je džus, ocet, ovoce, rajčatová omáčka, víno nebo kysané zelí, neskladujte dlouho ve starém nebo neznámém nádobí – kyseliny uvolňují kovy z glazury obzvlášť snadno.
• V takovém nádobí nic neohřívejte a nedávejte ho do mikrovlnné trouby: teplo uvolňování urychluje.
• Starý rodinný porcelán používejte jako sváteční nádobí, ne jako hrnek na každodenní kávu nebo čaj.
• Co se prodávalo jako dekorace, zůstává dekorací.
• Dětem dávejte jen nové nádobí, které je výslovně určené pro styk s potravinami.

U nádob, ve kterých potraviny celé týdny kvasí nebo stojí v kyselém nálevu, to platí dvojnásob: kameninový hrnec na kvašení by měl být výslovně určený pro styk s potravinami – viz článek kysané zelí doma. A kdo roky denně pil z podezřelé nádoby a dělá si starosti, může se s lékařem poradit o vyšetření hladiny olova v krvi.

Jak otestovat olovo v keramice: laboratoř, nebo proužky?

Spolehlivý je jen laboratorní rozbor. Akreditované laboratoře měří podle normy ČSN EN 1388-1, kolik olova a kadmia nádoba uvolní do roztoku kyseliny octové – tedy přesně to, co upravují limity. U jednoho rodinného kusu se to vyplatí málokdy, u série nebo pro obchod ano.

Testovací proužky na olovo ukazují olovo na povrchu barevnou reakcí. Jsou to jen hrubé vodítko:

• neměří, kolik olova přechází do jídla
• negativní výsledek uvolňování spolehlivě nevylučuje
• pozitivní výsledek neříká, zda je limit překročen
• na červených a růžových glazurách se barevná reakce špatně čte
• kadmium nezachytí

Když máte o konkrétním kusu pochybnosti, nejjednodušší je používat ho jako dekoraci, obal na květináč nebo stojánek na tužky.

Keramika z dílen a manufaktur: na čem záleží

Keramika z malých dílen a manufaktur podléhá stejným limitům jako tovární a může být stejně bezpečná – pokud se na ni používají glazury určené pro užitkové nádobí a správně se vypálí. Naši kameninu glazujeme ručně kus po kusu bezolovnatými glazurami podle vlastních receptur a každou novou várku glazury testujeme na zdravotní nezávadnost. Při druhém výpalu, který končí při 1250 °C, se glazura pevně spojí s hutně slinutým střepem.

Na tyto otázky se můžete zeptat kteréhokoli prodejce nádobí:

• Je kus určený pro styk s potravinami?
• Existuje k výrobku prohlášení o shodě?
• Jsou glazury na vnitřní straně určené pro užitkové nádobí?
• Smí do myčky, mikrovlnné trouby a trouby?
• Kdo kus vyrobil?

Seriózní prodejce na ně rád odpoví. Pokud se chcete zeptat na některý z našich výrobků a jeho glazuru, napište nám přes kontaktní formulář nebo na [email protected]. Jak se liší kamenina, pórovina a porcelán, vysvětluje článek co je keramika.

Časté dotazy