Glazování keramiky: metody, výpal a nejčastější chyby

Co je glazura?

Glazura je tenká vrstva skla, která na keramice vznikne při výpalu. Před výpalem je to suspenze surovin ve vodě: křemen tvoří sklo, taviva jako živec nebo křída snižují bod tání, kaolin dělá taveninu viskóznější a oxidy kovů – kobalt, železo, měď – barví. V peci se směs roztaví v hladkou, hutnou vrstvu, která střep chrání a dává mu barvu.

Glazura a hlína si musí odpovídat teplotou výpalu. Glazura na pórovinu je při teplotě kameniny příliš tekutá a steče, kameninová glazura naopak při teplotě póroviny zůstane nedotavená a drsná.

Tekutá, nebo prášková glazura?

Tekuté glazury jsou hotové k použití a obvykle upravené pojivem pro nanášení štětcem. Jsou pohodlné a hodí se na malá množství a detaily, v přepočtu na kilogram ale vycházejí výrazně dráž. Práškové glazury si rozmícháte s vodou sami. Jsou levnější a vyplatí se, když chcete máčet nebo polévat a potřebujete na to celý kbelík glazury.

Jak rozmíchat práškovou glazuru: krok za krokem

• Pracujte s respirátorem (alespoň FFP2) a v rukavicích – prach z glazury do plic nepatří.
• Do nádoby nalijte nejdřív vodu a do ní nasypte prášek, ne naopak.
• Orientační poměr: na nanášení štětcem asi 550–700 ml vody na 1 kg prášku, na máčení, polévání a stříkání asi 700–1000 ml. Transparentní glazury míchejte spíš řidší.
• Nechte směs několik hodin odstát, aby prášek nasákl vodou, a pak ji rozmíchejte míchadlem ve vrtačce, aby nezůstaly hrudky.
• Glazuru prosejte jemným sítem. Výjimkou jsou efektní glazury s viditelnými zrnky – ty neprosévejte, právě zrnka vytvářejí efekt.
• Zkontrolujte hustotu: zhruba jako smetana. Před každým použitím glazuru důkladně promíchejte, protože se usazuje.
• Poměr si zapište, abyste mohli výsledek zopakovat.

Příprava přežahu

Glazuje se většinou přežah, tedy výrobek po prvním výpalu při 900–950 °C. Je pevný a glazuru rovnoměrně nasaje. Jak přežah v peci probíhá, popisuje článek o peci na keramiku.

• Prach setřete vlhkou houbičkou a výrobek neberte do rukou namazaných krémem – mastnota glazuru odpuzuje.
• Dno natřete voskovou emulzí, na které glazura nedrží, nebo ho po glazování otřete dočista: glazura na nožce by výrobek při výpalu přitavila k vypalovací desce.
• 3–5 mm nad dnem nechte pruh bez glazury, protože glazura při výpalu trochu steče dolů.
• Velmi savé kusy předem lehce navlhčete, aby vrstva nebyla příliš silná.

Glazování keramiky: čtyři metody

U tloušťky vrstvy platí: příliš tenká glazura je drsná a matná, příliš silná steče nebo se stáhne. Několik tenkých vrstev je bezpečnějších než jedna silná. Silnější nános zvýrazní barvy a efekty, ve velmi tenké vrstvě bývá mnoho glazur matnějších. Řiďte se údaji na obalu a novou glazuru vždy nejdřív vyzkoušejte na zkušebních střepech.

Glazurami můžete také malovat: barevné glazury nanášejte štětcem přímo na přežah, každou ve dvou až třech vrstvách, aby po výpalu dobře kryla. Jemnější kresbu umožní podglazurové barvy, které pak překryjete transparentní glazurou. Jak malování keramiky probíhá v ateliéru i doma, popisuje článek malování keramiky.

Kombinace glazur a efektní glazury

Efektní glazury obsahují složky, které při výpalu vytvářejí tečky, šmouhy, krystaly nebo barevné přechody. Přechody, které jedna glazura nezvládne, vzniknou i ze dvou glazur namáčených přes sebe. Výsledek závisí na pořadí, tloušťce vrstev a teplotě výpalu. Zkoušky proto vypalujte na svisle postavených zkušebních destičkách – uvidíte i to, jak moc kombinace stéká.

Klasiky jako seladon, tenmoku a popelové glazury představuje přehled druhů glazur. Jak pod glazurou zdobit engobou (barevnou hlínou) a vyškrabovat do ní vzory, ukazuje návod na engobu a sgrafito.

V naší dílně glazujeme každý kus ručně máčením. Proto je okraj glazury i její stékání u každého kusu trochu jiné. Jak vypadá devět našich glazur na kamenině, ukáže box vzorků glazur.

Ostrý výpal: na co si dát pozor

• Glazuru nechte úplně vyschnout, nejlépe přes noc.
• Dna nechte bez glazury a vypalovací desky natřete separačním nátěrem.
• Kusy stavte asi 1 cm od sebe, aby se k sobě nepřitavily.
• Teplotu a rychlost ohřevu volte podle údajů glazury – glazura a hlína si musí teplotou odpovídat.
• Pec otevírejte, až teplota klesne pod 100 °C.

Nejčastější vady glazury a jejich příčiny

Vlasové trhlinky se mohou objevit i roky po výpalu. Víc o prasklinách, teplotním šoku a odštípnutí najdete v článku o tom, proč keramika praská.

Glazura vhodná pro styk s potravinami

• Na nádobí používejte jen glazury, které výrobce výslovně uvádí jako vhodné pro styk s potravinami, a vypalte je při předepsané teplotě – nedopálené glazury mohou uvolňovat škodlivé látky.
• Glazury s upozorněním, že nejsou určené na nádobí, používejte jen zvenku nebo na dekorace.
• Raku a craquelé glazury zpravidla nejsou určené pro potraviny.
• Vnitřky hrnků a misek glazujte celé a hladce, aby se nic neusazovalo v pórech.

Jaké limity platí pro olovo a kadmium, vysvětluje článek o olovu a kadmiu v keramice. Naše glazury jsou bezolovnaté a vznikají podle vlastních receptur. Každou novou várku glazury testujeme na zdravotní nezávadnost.

Glazování bez pece? Studená glazura a alternativy

Skutečná glazura potřebuje vždy výpal. Výrobky prodávané jako „studená glazura“ nebo „glazura bez vypalování“ jsou laky nebo pryskyřice: lesknou se, ale nejsou to sklo a na nádobí nejsou určené.

Kdo chce keramiku zdobit bez pece, může hotové glazované kusy pomalovat barvami na porcelán, které se vytvrzují v kuchyňské troubě. Jak dobře která barva drží, se dočtete v článku o barvách na keramiku. Pravou glazuru vám vypálí řada keramických dílen.

Časté dotazy